Čepičkování ...

Jak už jsem zmínila v jednom svém příspěvku, tak k háčkování jsem se dostala náhodně díky mé spolužačce, která mi hodila pomyslnou rukavici tím, že se naučila háčkovat díky internetu :-)

Takže občas uháčkuju nějakou tu čepičku abych nevyšla ze cviku, nebo spíš abych se odreagovala od větších složitostí, do kterých se občas pouštím :-) No ikdyž slovo složitost je hodně přehnané :-)

Čepičky mě baví to jo, vždy když najdu nějaký návod nebo obrázek čepičky tak si hned říkám komu by slušel a jaký barvičky bych na ní použila, ale stejně to není ono protože se vytváření čepiček ještě netýká hlavičky, která by byla jen moje :-) Mnohem víc mě momentálně baví tvoření věcí, které udělají nějakou tu parádu doma ať už to jsou vánoční ozdoby nebo teď ozdoby na Velikonoce .... no o tom někdy příště :-)

Takže tady je ukázka mých dosavadních výtvorů na dětské hlavičky :-)

Ve znamení ovečky Shaun ...

Všichni jste už určitě slyšeli o ovečce Shaun. Já osobně mám raději beránka Timmyho, protože mi přijde takový miloučký, měkoučký a nádherně pitomoučký :) Jsem na Timmyho tak vysazená, že mi manžel koupil hned 2 plyšové a nemůže ani chybět pyžamo s ovečkama :) Někdy si říkám, jestli jsem vůbec dospělá ....

O mém beránčím zlatíčku někdy příště ... teď se musím vrátit zpátky k ovečce Shaun :) Moje kolegyňka z práce si pořád stěžovala, že jedna její známá sice háčkuje, plete a kdoví co ještě, ale čepici s ovečkou Shaun jí prostě ne a ne udělat ....

..... zkoumala jsem odkazy na internetu, návody, vzory a nakonec jsem našla favorita na MMB.

Inu ... co víc k tomu dodávat .... UŠANKA S OVEČKOU SHAUN JE NA SVĚTĚ :-)

Copak si upečeme?

Když položím takovou otázku mému manželovi tak vždy vím jaká bude opověď ... "Něco dobrýho miláčku" :-) Na jednu stranu jsem ráda že je součástí to krásné slovíčko "miláčku", ale na druhou stranu vím, že je na mě to vymyslet :-)

Řekla jsem si ale, že už jsme dlouho neměli "muffínky" takže volba byla jasná :-) Vyštrachala jsem jeden časopis, kde jich je celkem hodně a opět to vyhráli Banánové muffiny ...

 

Takže se s Vámi o ně podělím, protože jsou naprosto geniální, nebo ještě lepší označení by bylo, že jsou "krutopřísné" :-)

Je to velice jednoduché a ta vůně ...

Potřebujete: 100 g másla, 250 g krystalového cukru (já používám krupici), 1 vanilkový cukr, 2 vejce, 2 větší banány, 250 ml podmáslí, 300 g polohrubé mouky, půlku sáčku prášku do pečiva, půl hrnku čokoládových vloček

Ze všeho nejdříve si utřeme do pěny máslo, oba cukry a vejce ...

... banány si vidličkou rozmačkáme na takovou kašičku. Vypadá to dost nevzhledně, ale musí to být, aby se nám banány hezky propojily se zbytkem těsta :-) Co se banánů týče tak by měly být měkčí, aby se lépe mačkali, takže když budou už trochu načernalé, je to asi nejlepší ...

... když máme banány rozmačkané, přidáme je k cukru a opět zamícháme ...

... pak ke směsi přidáme mouku s práškem do pečva a podmáslí a opět zamícháme. Nakonec ke všemu přidáme čokoládové vločky. Osvědčily se mi čokoládové figurky rozlámané na malé kousíčky, ale tentokrát jsem doma žádnou figurku nenašla takže posloužila tabulka čokolády :-)

... promícháme a máme připravenou směs, kterou naplníme formičky na muffiny. Plníme cca ze 2 třetin a tato dávka nám vystačí na 12 muffinů

... necháme chvilku v klidu, aby se těsto "rozlezlo" po celých košíčcích a pak šup s nimi do trouby předehřáté na 180°C a pečeme asi tak 15-20 minut, dokud nejsou muffiny hezky zlatavé ...

... recept je velice jednoduchý co? Zážitek je "mňamkózní" a ke kávičce jsou jako dělané :-) Takže přeji dobré "pošmáknutí" a doufám, že Vám budou chutnat tak jako nám :-)

14. únor ... den lásky???

... a máme tu opět Den sv. Valentýna. Abych byla upřímná, nikdy jsem tento den nijak neslavila ... podle mě není potřeba mít označený den v kalendáři, abychom někomu řekli, že nám na něm záleží a že ho máme rádi ... s manželem jsme tuto "tradici" nikdy neslavili ani si nijak nepřipomínali, protože my se máme rádi celoročně a tuto náklonost si hojně připomínáme každý den, ale letos na mě padla doslova srdíčková nálada :-)

U skvělé šikulky LenkyH. jsem našla návod na krásné srdíčko, do kterého jsem se přímo zamilovala a stalo se takovým mým "univerzálním" dárkem pro všechny, které mám ráda ... dělám ho často a dělám ho moc ráda. Osvědčila se mi na něj příze Camilla a Limone ve všelijakých barvách ale nejvíc ze všeho mám ráda ty melírované příze, protože každé srdíčko je díky nim originál a nikdy není úplně stejné ...

Jelikož jsem z Českých Budějovic, kde je dlouholetá tradice ledního hokeje a můj manžel, švagr, tchán a díky nim i já jsme fanoušky HC Motor tak jsem jednoho dne vytvořila i fanouškovské srdíčko, které se nám "bimbá" v autě :-)

... další srdíčko taktéž od LenkyH. je sice menší, ale stejně půvabné a zatím pokaždé obdarovaného strašně moc potěšilo ...

... a ještě poslední srdíčka taktéž od LenkyH. nemohla jsem prostě odolat abych je nevyzkoušela a výsledek ... posuďte samy :-)

No a nakonec když už je ten Valentýn tak se mi během noční směny podařilo vytvořit základ pro další 2 srdénka (pracuju na recepci v hotelu, kde máme 12-ti hodinové směny takže během noci se mi poštěstí najít si chvilku času na knížku a případně i na háček), toto ale nesmím říkat moc nahlas takže nikomu ani muk :-) Obě srdíčka už brzy budou mít svého majitele ... melírované dostane můj tatínek, protože maminka už to svoje má tak aby si nezáviděli ... no a to červené .... kdo ví :-)

Když už jsem byla v tom tvoření tak jsem ještě před koncem pracovní doby udělala dvě rychlovky ... jedno je pro šéfovou, včetně "Hujerovského" vzkazíku :-) ...

... a to druhé pro kolegyni, která mě střídala ...

Takže krásný den sv. Valentýna, ale neupínejte se k tomuto datu, vždyť láska je všude kolem nás a každý den by se měl využít k tomu, aby jsme někomu řekli, že nám na něm záleží ...

Hrošíci ...

... napadlo mě, že bych možná měla trochu objasnit název mého blogu :-) Inu, jedná se o přezdívku ... přesněji řečeno, jedná se o přezdívku mého manžela :-)

Nikdo už asi ani neví jak tato přezdívka "HROCH" vznikla, ale táhne se s ním už od základní školy ... na střední škole toto oslovování pokračovalo, na Vyšší odbornou školu s ním šel i jeden ze spolužáků takže zákonitě se přezdívka ujala i tam no a po nástupu do zaměstnání se ukázalo, že se toho nezbaví ani tam ....

Takže asi tak .... když jsme se seznámili a začali spolu chodit, rázem z nás byli "HROŠI" a i teď, když jsme manželé, se na tom nic nemění jen jsou z nás "pan a paní HROCHOVI" :-)

Takže proto název blogu "HROŠÍ RADOSTI", protože v našem společném životě jsou jen a pouze radosti a snažíme se o minimum starostí .... no a až přijde čas, tak bude radosti ještě víc, protože k nám jednou přibudou i "HROŠATA" ...

Já versus háček ...

... to, co mě přivedlo k háčkování bych nejspíš nazvala náhodou nebo možná výstižnější označení by bylo "zvednutí hozené rukavice". Moje spolužačka ze střední školy jednoho dne začala na svůj facebookový profil zveřejňovat háčkované čepičky a po určité době mi to prostě nedalo a zeptala jsem se kdo jí to naučil .... odpověď byla jednoduchá "nikdo, naučila jsem se to sama podle internetu" ... Chvíli jsem koukala jako puk a říkala jsem si, že to přece není možné ... moje představa jak se člověk dostane k háčkování nebo jiným ručním pracem tohoto typu byla, že existuje hodná babička, která tohle umění ovládá, naučí to svoje vnouče a to pak v této tradici pokračuje :-)

Moje babička strašně ráda pletla a dřív i háčkovala vánoční ozdoby (nejkrásnější byly zvonečky, které máme dodnes). Pletení mě nikdy extra nebavilo a háčkování mě bohužel babička nestihla naučit, nebo spíš jsem o to ani neprojevila zájem. Pamatuju si ale, že u babičky všude bylo plno klubíček, jehlice, háčky, nitě, jehly, špendlíky a hlavně knoflíky, kterými jsem se jako dítě strašně ráda prohrabovala a hrála jsem si s nimi na obchod :-) Vše měla vzorně uložené v košíku a dvoupatrové dřevěné truhličce ... Všechny tyhle poklady mě vždy neskutečně přitahovaly ... s babičkou jsem se naučila vyšívat a to se mě drželo celou základní školu a ještě chvilku na střední škole. Nejspíš v rámci pubertálního věku mě tento koníček opustil a pak jsem už byla schopná přišít si leda knoflík :-)

Ale teď zpátky k mému začátku práce s háčkem ... Po zjištění, že existuje možnost naučit se něco takového jen z internetu jsem začala googlit, hledat, pátrat, ... a skutečně :-) Internet se hemží neskutečným množstvím obrázků, návodů, nápadů a obchodů, které nabízejí vše co háčkařky potřebují. Trvalo ještě hodně dlouho než jsem se odhodlala a začala tvořit ... U maminky a tchýně jsem posbírala všechny možné tloušťky háčků, ale další problém nastal při volbě zkušební příze! Měla jsem doma jen klubíčko černé vlny, která byla zřejmě pozůstatkem nějakého vypáraného svetru. S roztřepeným, zauzlíkovaným, ale hlavně černočerným klubíčkem se prostě nedalo nic dělat. Vydala jsem se o galanterky a koupila si krásně oranžové klubíčko MERINO vlny a doma jsem se vrhla na první sloupky ... 

Nikdy v životě jsem se takhle moc nehádala s počítačem :-) zní to praštěně, ale opravdu jsem na něj křičela :-) Abych byla konkrétnější, křičela jsem spíš na tu paní, která na youtube zveřejnila videa, kde podrobně a polopaticky popisovala základní sloupky, nahození vlny, apod. ... :-) Moje úplné začátky byly tedy velice hlasité a vůbec mi to nešlo :-) Chtěla jem udělat čepičku pro jednu princeznu ale nakonec to skončilo jako čepice pro plyšového hrocha a háček jsem zase odložila se slovy že tohle přece jen nedám, že jsem asi prostě levá ....

... po tomto "neúspěchu" jsem si myslela, že je to definitivní, že jsem to vzdala, ale pořád jsem na internetu hledala jakékoli stránky o háčkování až jsem narazila na blog Fizule71 a to mě naprosto dostalo :-) Troufám si říct, že paní Lence vděčím za to, že jsem našla odvahu a odhodlání začít a toto odhodlání mě neopouští, ale přímo mě pohlcuje. Některé z mých výtvorů jsem si půjčila právě od paní Lenky, ale pořád na jejím blogu nacházím nové a nové nápady a vzory a snažím se podle nich přejít na vyšší level. Občas můj manžel dostane příkaz, že mi musí schovat vlny i háčky, abych byla schopná dělat i něco jiného :-)

Zatím jsem stále ve stadiu pokusů, ale pevně věřím v to, že to bude lepší a lepší a jednou budu já tou babičkou za kterou přijde vnouče a poprosí mě jestli bych je nenaučila háčkovat :-)

Začínám ...

... nejspíš to pohltilo i mě ... všude na internetu narážím na krásné blogy, kde se úžasné šikulky dělí o své výtvory, nápady a zážitky, že jsem si řekla, že by to nemuselo být špatné ... Neříkám, že se chci hned mezi tyto šikulky zařadit, ale jeden nikdy neví :-)

Byla doba, kdy jsem se pokoušela psát si deníčky, ale to bylo ještě období mého dětství, takže tyto pokusy neměly valného významu ... bylo to spíš takové to dětské pobláznění, ve kterém jsem se snažila psát o svých dětských láskách nebo o svých obrovských trápeních! Vždy jsem se stejně přistihla, že po přečtení jsem stránky vytrhla nebo se je snažila různě přepsat takže výsledek byl stejně nulový :-)

Třeba to tentokrát bude už jiné ... přeci jen je mi víc, myšlenky se poněkud změnily a navíc životní cíle a priority jsou naprosto někde jinde ....

Rozhodla jsem se pokusit se založit si tento blog, abych se alespoň trochu mohla vyjádřit k tomu co mě zajímá a třeba i najít nějaké spřízněné duše :-) no uvidíme co z toho vznikne ....

Takže ...